Články

Už v starověku se kladl velký důraz na proměnnost a individualitu jako na jevy spojené zejména s náklonností k onemocněním.

Dnes, navzdory moderním výzkumným způsobům a pokročilým studiím o lidském genomu a genotypu, všechny pokusy shromáždit dostupné údaje o variabilitě nepřinesly očekávané výsledky.

Problémem při vytváření této studie je pravděpodobně velká rozmanitost dostupných údajů. Nicméně, na jejich základě lze předpokládat, že v oblasti biologických věd a medicíny variabilita hraje mnohem důležitější roli než se obvykle zdá.

Z hlediska věd používaných v medicíně, lidstvo lze rozdělit do dvou skupin.

První skupina, k níž patří většina lidí, se skládá z osob s vlastnostmi, které se nachází v rozsahu přijatých norem. Druhá skupina je významná menšina, a vlastnosti jejích zástupců se odchylují od pravidel tak, že lze je považovat za „nenormálních”.

Nejčastěji používaným v biologických vědách kriteriem rozlišování normálních od nenormálních osob je 95% důvěryhodnost. To znamená, že všechny vlastnost odlišné od těch, které má 95% populace, lze považovat za odchylky, a každá osoba s touto vlastností je nenormální.

Člověk má obrovské množství různých měřitelných vlastností. Když mezi mnoha z nich neexistuje matematická závislost, objevuje se koncepce, která se staví proti dělení lidí na normální a nenormální. Když 0,95 populace je normální z hlediska jen jedné měřitelné vlastnosti, tehdy pro dvě takové vlastnosti získáme číslo 0,902 tj. 0,952, pro deset – 0,60 tj. 0,9510, a v případě stovky vzájemně nesouvisejících vlastností se ukáže, že normální je jen 0,0095 populace (0,95100).

Člověk má obrovské množství měřitelných vlastností, mezi nimiž pravděpodobně ne vždy existuje matematická závislost. Tato skutečnost hovoří ve prospěch hypotézy, podle které každý člověk má určité odchylky.

Ve významné většině případů „nenormálnosti” jsou ony skryté. I když mohou být do značné míry spojené s náklonností k onemocněním v pozdějším věku, při klinických studiích nejčastěji zůstávají nezjištěny.

Proč vědci zobecňují?

Jedním z faktorů, které naklonily mnoha vědců z oblasti biologie a souvisejících vědních oborů k mírnému pohrdání problému odchylek, je touha dělat zevšeobecňování. Zevšeobecnění jsou základem každé vědy, bez nichž věda nemůže existovat.

Z hlediska vývoje biologie rozumné zevšeobecňování, které zahrnuje celé lidstvo, všechny savce nebo všechny zástupce nějaké skupiny živých bytostí, je velmi žádoucí.

Dnes ve vědních oborech týkajících se člověka a přímo spojených s medicínou, existuje tendence, aby zkoumat „normálního člověka”, tj. bytost, pro kterou se dělá zevšeobecňování. Každá vědecká studie věnovaná fyziologii, biochemii, farmakologii nebo psychofyziologii se vztahuje především na průměrného člověka a reakce jeho organismu.

Problém variability je nejčastěji ignorovány, nevěnují se mu pozornost. Avšak tvrzení, že „každý má nějaké odchylky”, může vysvětlit problém náklonnosti k onemocněním.

Jaké jsou výsledky genetických testů?

Vývoj biochemické genetiky ukázal, že dědičnost a související s ní mutace způsobí nejen výskyt základních metabolických rozdílů mezi druhy, ale také menší rozdíly v rámci jednoho druhu.

Ale i zde nelze nelze zapomenout, že jak geny, tak i pocházející od nich enzymy, nevytváří chemické metabolity z něčeho, a průběh rozsáhlých a složitých změn závisí na dodání vhodných surovin. Proto je tak důležitá výživa, kterou nelze nevzít v úvahu v interakcí s dědičnými faktory.

Dědičnost určuje jednotlivé možností organismů v oblasti provádění složitých chemických procesů, za předpokladu dodání základních surovin získávaných z potravin. Dosavadní výsledky nutričních věd ukazují, že příčiny výskytu u lidí spontánních onemocnění jsou zcela neznámé. Předpoklad, že jde o nutriční nedostatky, které se objevily v důsledku zvláštních, dědičně podmíněných potřeb, doposud nebyly brány v úvahu.

Genetotrofie nebo výživná rozdílnost

Dědičnost a genetická rozdílnost v oblasti nutričních požadavků je základem teorie genetotrofie.

Genetotrofie upozorňuje na obrovské nutriční možnosti v oblasti vyvážení zvláštních, genetický podmíněných nutričních požadavků.

Zásadou genetotrofie je, že každý organismus s vlastním genetickým pozadím má vlastní nutriční požadavky, na kterých závisí dosažení jeho optimálního biologického úspěchu. To dává jistotu, že výživa s ohledem na individuální genetické odchylky umožňuje vyřešit mnoho zdravotních problémů.

Nicméně, aby osoba mohla uspokojit tyto individuální požadavky, musí je poprvé důkladně identifikovat. Aby poznat potřeby, musíte poznat rozdíly mezi jednotlivými osobami.

Pokud je zásada genetotrofie tak důležitá, jako vyplývá z existujících materiálů, lze předpokládat, že v blízké budoucnosti nutriční vědy se soustředí na poznání a uspokojení individuálních potřeb, které z hlediska množství nejsou typické pro celé lidstvo, nicméně jsou více nebo méně charakteristické a rozhodující pro jednotlivé osoby.

Odchylky jako vlastnost biochemické individuality pacientů

Proto je znalost biochemické individuality základem řešení problémů, ve kterých hrají roli biochemické odchylky.

S vývojem různých oddělení biochemie množství těchto problémů a jejich souvislost s existujícími odchylkami se stává více a více zřejmé. V biologii i medicíně, stejně jako v sociálních a filozofických vědách, příliš mnoho pozornosti bylo věnováno vytvoření „modelu jednoho, jediného člověka”.

Příliš málo pozornosti bylo věnováno jednotlivcům, kteří tvoří druh či společnost, osobám, které se stávají pacienty. Lidí a pacientů je třeba poznat a přijmout takovými jací jsou.

Podle našeho názoru může nám to usnadnit poznání variability a rozdílnosti jednotlivců.